Stručně o Plemeni:
Země původu: Francie a Belgie
Klasifikace FCI: Skupina 9 - společenští psi, sekce 1 - bišoni a příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky
Celkový vzhled: Malý, veselý a hravý psík, živého temperamentu, s velmi jemnou srstí rostlou ve vývrtkovitých (spirálovitých) kudrlinkách, podobající se srsti mongolské kozy. Hlava je nesena vzpřímeně, oči jsou tmavé, živé a výrazné.
Hlava: Harmonická k tělu. Lebka je spíše plochá, i když srst tvoří kulatý vzhled. Lebeční část je delší než čenichová Partie. Stop málo výrazný. Nosní houba zakulacená, výrazně černá, jemně zrnitá a lesklá. Čenich nesmí býttěžký ani hrubý, ale také nikoliv špičatý. Rýha mezi nadočnicovými oblouky mírně patrná. Pysky jsou jemné, dosti suché, i když méně než u šiperky. Horní pysk lehce překrývá spodní, ale nikdy nejsou těžké nebo převislé, až k ústranním koutkům jsou černě pigmentované. Při zavřené tlamě nesmí být vidět sliznice. Líce jsou ploché a nepříliš osvalené.
Chrup: Normální skus, to znamená, že řezáky spodní čelisti stojí přímo, proti a za špičkami zubů horní čelisti.
Oči: Tmavé, živého výrazu, s co nejtmavšími brvami, kulaté, nikoliv mandlového tvaru, nejsou šikmo umístěny. Nepříliš velké, bez viditelného bělma. Nejsou přehnaně velké ani nevystupují jako u bruselského grifonka a pekinéze.
Uši: Převislé, bohatě osrstěné jemně zkadeřenou srstí, při zvýšené pozornosti jsou neseny spíše dopředu, ale jen tak, aby se spodní část dotýkala lící a neodkláněly se šikmo do strany. Přední okraj boltce nesmí dosahovat až k nosní houbě jako u pudla, ale má dosahovat jen do poloviny čenichu. Uši jsou méně široké a jemnější než u pudla.
Krk: Dlouhý,
vysoko a hrdě nesený, oblý a užší u
hlavy, pozvolna se
rozšiřuje nenásilným
přechodem až k
plecím. Jeho délka
odpovídá třetině
délky těla (např. u
jedince
vysokého 27cm je
délka krku 11cm a
délka těla
Nadloktí neodstává od těla a loket nevybočuje.
Trup: Bederní partie široká, svalnatá, lehce klenutá. Záď mírně zakulacená. Hrudník dobře vyvinutý, hrudní kost dobře vyznačená, volná žebra zakulacená, nikoliv strmě zalomená. Hrudní koš hluboký. Slabiny vtažené, s jemnou napnutou kůží vytvářejí téměř chrtovitý zjev.
Ocas: Je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu. Obvykle je nesen zdvižený, a to překlopený na záda v rovině s linií páteře, aniž by byl zatočený. Není kupírován a nesmí se dotýkat hřbetu, i když osrstění může hřbet překrývat.
Hrudní končetiny: Při pohledu zepředu rovné, jemných kostí. Rameno šikmo uložené, budí dojem, že je stejně dlouhé jako nadloktí, tj.
Pánevní končetiny: Bedra široká. Stehna široká a dobře osvalená. Hlezna více zaúhlená než u pudla.
Tlapy:Šlachovité. Drápy přednostně černé, těžko se však tato barva dosahuje.
Kůže:Pod bílou srstí se dává přednost tmavé pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány černě, namodrale nebo béžově.
Srst:Jemná, hedvábná, spirálovitě zkadeřená, podobná srsti mongolské kozy. Není plochá ani šňůrovitá, dosahuje délky 7-
Barva:Čistě bílá.
Velikost:Kohoutková výška nemá přesáhnout
Vady, kterých je třeba se vyvarovat: Každá odlišnost předeslaných charakteristik se považuje za vadu. Čím větší odlišnost, tím větší vada.
- Pigmentace kůže tak silná, že se přenáší do srsti v podobě rezavých skvrn.
- Plochá, vlnitá (kudrnatá), šňůrovitá nebo příliš krátká srst.
- Mírný předkus nebo podkus.
Vady, které vylučují zvíře z chovu:
- Tak silně vyvinutý předkus nebo podkus, že se zuby nedotýkají.
- Růžově zbarvená nosní houba a pysky.
- Světlé oko.
- Kryptorchizmus a monorchizmus.
- Zakroucený ocas nebo zatočený do strany.
- Tmavé skvrny v srsti.
________________________________________________________
HISTORIE:
Jeho veličenstvo Bichon á poil Frisé alias Bišonek.
Již honosný název naznačuje vznešenou a pohnutou minulost. Bišonci patří do skupiny takzvaných BARBICHONU. Do této skupiny patří i jeho blízcí příbuzní jako například Boloňský psík, Boloňský barevný psík, Maltezský psík, Havanský psík, Lvíček, Coton de Tulear. V dobách, kdy nebyl stanovený pevný standard plemene, se jim také říkalo Bichon Tenerife.
Nejnovější archeologický výzkum hovoří o tom, že první zmínky o barbichonech pocházejí již z roku 100 př.n.l. z Číny a ze dvora královny Kleopatry (r. 69-30 př.n.l.). Sem se pravděpodobně dostali tito psíci díky námořníkům, kteří se při svých průzkumných a obchodních plavbách rozšiřovali po celém Středomoří. Vzhledem k tomu, že nejvíce záznamů pochází z oblasti Středomoří, domníváme se, že Barbichoni pocházejí právě z oblasti Středního moře. Jiní odborníci tvrdí, že pocházejí z Kanárských ostrovů, přesně ji z jejich největšího ostrova, Tenerife. Po objevení Gibraltaru se postupně rozšiřovali po celém západním pobřeží Evropy, až do Anglie.
Největšího úspěchu si bišoni užívali v dobách renezance ve 14-16 století n.l. Jejich veličenstvo bišonek bylo hýčkáno mnohými veličenstvy královských a šlechtických rodů. Byli bezmezně hýčkáni, česáni, koupáni a rozmazlováni. Jejich nádherná srst byla pěstěna a česána. Zajisté i proti své vůli, díky svému temperamentu, museli neustále doprovázet své páníčky.
Po vznešeném období však přišel prudký pád v době francouzské buržoazní revoluce (1789-1794). Bišonek musel opustit paláce a stal se "psem z ulice". Jeho jedinečná povaha přizpůsobivá každé okolnosti mu umožnila přežít. Svýma černýma upřímnýma očima a nezkrotným temperamentem okouzlil děti, kejklíře a flašinetáře a tak se stalo, že pomáhal bavit a rozveselovat mnohé smutné a nešťastné. Od té doby se mu říká antistresový a antialergický psík.
Další krutou ránou bylo období
