Človíčku,
Ptal jsi se, jak se mi daří v mém psím životě.
Ráno budík zazvoní, páníček vstává a než odejde do práce, po kožíšku mě pohladí a pusinku na čumáček já i panička dostaneme.To už vím, že vstávat nemusím, zavrtám se čumáčkem k paničce do její teplé náruče, nechám se obejmout jejími lidskými tlapkami, psí sny ke mně přicházejí………“cink cink“ budík zvoní, otevírám svá korálová očka, protahuji tlapky, vrtím ocáskem a vidím dvě lidské oči. Nechce se nám ještě z vyhřátého pelíšku, mazlíme se a tulíme. Vstáváme, panička mi oblékla červené kšírky, čeká mě jízda výtahem a procházka venku. S něčím se Ti svěřím-výtah byl pro mě velkým bubákem-zalézala jsem pod postele, když se mnou chtěli jít ven.Různými komickými způsoby mě z pod postele dolovali a to se u toho pěkně zapotili. Venku zkoumám a proháním vše co se hýbe. Ptáky, hmyz..ale nejradši, nejradši mám na hraní malé pejsky. Hrajeme spolu na honěnou a na babu. Pejskaři v Podolí jsou smutní, že už není Bellinka(moje předchůdkyně), měli jí moc rádi, teď drbají po kožíšku mě a já radostně vrtím ocáskem a kníkám svou štěněcí řečí .Z procházek se vracíme znaveni (panička s Bellinkou s ohledem na její bebíčka chodila malé, pomalé procházky. To se mnou chodí dlouhé a rychlejší) až padáme únavou na postel. Také bývám doma sama( BÉ BÉ FŃUK FŃUK )se svými hračkami, kostičkou na žvýkání a kočičkami, které stále přemlouvám k hrám, avšak jedna na mě prská, fackuje mě a druhá nejeví zájem. Mám já to těžký psí život…No, já vím, dvounožci nemohou být stále se mnou, taky mají své povinnosti, potřebují jejich přítomnost jinde a číči si brání své teritorium, byly tu dříve,než já.
Včera doma páníček jezdil po podlaze s vrčící věcí, co vypadá jako slon, jé to jsem se bála - lux není můj kamarád. A dneska panička jezdila s čímsi chlupatém na tyči po zemi - ani mop není můj kamarád. Pod postelemi, kam jsem se strachy schovávala, našli mí dvounožci rozkousaný kabel - rozkousala jsem naštěstí jen nulák, takže se mi nic nestalo. Dvounožci pod představou ,co se mi mohlo stát, se strachy rozklepali a nastal „řvoucí,hubující sekec mazec“.
Panička udělala Bellince doma kouteček s jejím obojkem, fotkou,
Páníček mě každý večer češe-„jéje“ to je slast,takové“ hřebenové podrbání“…
Panička, ta se zase snaží mi denně čistit zuby - to ti je legrace - vůbec jí to nejde. No, není divu, nikdy pejskovi zuby nečistila…
Dvounožci mě milují, jsou šťastní, že mě mají, přinesla jsem jim světlo a pohyb do života, jsem takové jejich miminko - náhrada lidského mláděte.
Takhle to všechno začalo
Človíčkové,
Zdravím Vás, dovolte, abych se Vám představila.
Jsem půlroční miminko, holčička, rasa Bišonek. Pocházím z vesničky u Mělníka, kde jsem bydlela s člověčí smečkou, která měla dva velké psy. S človíčkama jsem se moc ráda mazlila, ale pejsků jsem se moc bála. Chtěli si se mnou hrát a valchovali mě svými velkými tlapami. Panička rozhodla, že takto to dál nejde a hledala mi nový domov podáním inzerátu na internet. Ten si přečetli dva uplakaní, nešťastní pražáci , rozjeli se za mnou a odvezli si mě k sobě domů. A tak se jejich čas točí kolem mě-chovám se v jejich náručí, baštím dobrůtky a chodíme spolu zkoumat okolí. Jsem ustrašené psí miminko, které hledá bezpečí v náruči svých nových majitelů, kteří si mě zamilovali a jsou šťastní, že mě mají.
„HAF,HAF,HAF“ Madlenka
